DOBRO PROTI ZLU

Zlo vyhrává na celé čáře, a kdo to nevidí, je blázen. Usmívat se v době, která je tak temná, se krutě nevyplácí. Každý, kdo se nechá obalamutit pozitivními zprávami, je šílený sluníčkář a velmi brzy bude litovat, protože to zlo ho úplně spolkne.

Setkávám se podobným nastavením stále poměrně často. Dokážeme snadno uvěřit tomu, co je tak krásně vidět právě proto, že je to vidět. Podívat se kousek za roh, je už problém. Tak raději bloudíme v informacích, ale netušíme, co si myslet, kde je vlastně pravda. Není už prakticky nikdo, na koho se lze spolehnout.

Ano, není a nebude. Převzetí odpovědnosti za svůj život obnáší totiž především to, že jen my sami se dokonale známe, proto jen sobě samotnému lze plně věřit. Víme, co od sebe můžeme očekávat. Víme, co zvládneme, v čem jsme dobří a v čem plaveme. Víme velmi dobře, že naše jednání má nějakou odezvu. Protože tohle všechno velmi dobře víme, měli bychom také vědět, že nemůžeme měnit svět, ani jiné lidi, měnit můžeme jen sami sebe.

Když jsme schopni tohle všechno pochopit, jsme konečně připraveni. Upřednostnit duši před egem znamená, pochopit smysl bytí. Najdeme konečně zase Zdroj. Místo, ze kterého jsme přišli a které je tu s námi stále. Nikam neodešlo a nikdy neodejde. Z toho bodu jsme přišli na svět, je připraveno nás celou dobu vést za ruku a jednoho dne nás odvede zase zpět. Prostor mezi začátkem a koncem našeho bytí je náš, jsme odevzdáni vlastní svobodě.

Jenže když Zdroj přestaneme jasně vidět, hledáme jinde. Spása přichází od těch, kteří vědí a které jasně vidíme. A co je jasně vidět a jasně slyšet, je přece i pravda. Duše může klidně volat, často dokonce hlasitě křičet. Neslyšíme, protože ji nevidíme. Na chyby v krocích upozorňuje Zdroj, jenže neslyšíme, protože ho nevidíme.

Svůj Zdroj jsem znovu dávno objevila. Když mě tedy někdo varuje, jak se musím bát, protože doba je přece zlá, Zdroj mluví o pravém opaku, tak se nebojím. Když mě kdokoli varuje, jak se řítím vstříc hrůzné budoucnosti, tady Zdroj také říká něco úplně jiného, proto varování neposlouchám. Zdroj nikdy nezalhal a svoje tvrzení dokonce i dokazuje. Proto i vím, jak vypadají zázraky, zažívám je stále.

Žít přítomností, znamená, že se nemusíme složitě na nic připravovat. Neustále čekat, co přijde, je obrovský a zbytečný výdej energie. Nezměníme nic ani v minulosti. Zatěžovat se tím, co jsme mohli udělat jinak, nedává přece smysl. Můžeme se jednoduše bát, nebo si život užívat. Já mám vybráno.

S láskou Naďa