DOBROVOLNĚ UŠTVANÍ
Musím. Tohle slovo vládne světem. Dokonce tak často, jako slovo peníze. Jdou totiž velmi často ruku v ruce. Ale musíme toho někdy mnohem víc. A musíme proto, abychom předčili ty ostatní. Program "musím" se zakořenil tak hluboko, že nás naprosto ovládl. Bereme ho jako naši součást.
"Musím" bere radost, víru v cokoli jiného, než to, na co se zrovna soustředíme. Bere štěstí a klid. Bere vlastně naprosto všechno, veškerou osobní svobodu a sílu. Možná proto jsme na toto slovo ale zároveň alergičtí, když nám ho kdokoli připomene.
Energie houstnou stále víc. Nepřestávají a ještě nějakou dobu nepřestanou. Děje se tak ale hlavně proto, aby nás probraly k životu, ke skutečnému životu. Aby nám zviditelnily všechno, co nám bere úsměv z tváře. Aby ukázaly, že mnoho z toho, co byla dosud samozřejmost, brzy nebude, nebo už dávno není. Ukazují, že je nutnost obrátit pozornost jinam, protože už není čas.
Jak s tím ale pracovat? Jak se zbavit něčeho, co nám bylo vtloukáno do hlav od toho nejútlejšího věku? Práce s programem je celkem snadná. Prvním bodem je, uvědomit si, že ho vůbec mám. Dalším bodem je, nenásilnou formou mu dát jinou podobu. Bránit se tomu, co je naší výbavou, nemá žádný smysl, ani efekt.
U pojmu "musím" postačí, když ho pojmenujeme jinak. Nejlépe "chci." Je to moment, kdy dost často zjistíme, že mnoho z toho, co bych měl chtít, vlastně ani nechci. Hledat alternativu je dalším bodem. Je skvělé, že naprosto všechno nějakou alternativu má.
Výběr je jednoduše na nás. Pokud "chceme" rádi, proč ne. Pokud nás chtění ubíjí, měli bychom se zamyslet. Je totiž docela možné, že už tak husté energie podporované další porcí díky naší snaze, vytvoří parní válec, který nás přejede.
Neubíjí nás práce, ani blízcí, dokonce ani systém jako takový. Ubíjíme se my sami. Zvládneme se uštvat zcela dobrovolně a pak to svést na vnější vlivy. Za náš těžký život tedy můžeme poděkovat sobě přímo do tváře.
Na svět jsme přišli jako zcela čisté bytosti s úkoly, které jsme schopni zvládnout. Žádná duše si nikdy nevybere nic, co ví, že je nad její síly. Jde do tohoto osudu dokonce ráda a natěšená, protože vidí všechna pro a proti, protože ví, že bude mít na výběr. Jsme na této cestě dokonce podporováni na každém kroku. Jen naše "musím" podporu shora přestane vidět a cítit. Jenže i zde se nabízí další alternativa, vrátit se ke zdroji a jednoduše tu podporu znovu čerpat.
Je nám dovoleno dělat chyby, posouvají nás. Je nám umožněno šlapat vedle, abychom se mohli vrátit na cestu. Můžeme naprosto vše a nemusíme vůbec nic.
Gaia vytvořila se zdrojem neporazitelný tým. Těšíme se z toho, že žádné zlo nemá konečně šanci. Jenže tyto energie nepodporují vůbec nic, co je proti člověku. Dokonce ani to, co vytváříme v té nejlepší vůli. Pokud vytváříme zlo druhým, nebo i sobě samotným, budeme zastaveni, nemilosrdně a nyní již i bez předchozího varování. Život v lásce už není jen doporučením, je smyslem dalšího života na této planetě.
S láskou Naďa