JAK NAVÝŠIT VIBRACE?

Chodím na semináře, mám za sebou několik terapií, čtu články, knížky, dělám pro sebe skutečně hodně, ale nějak se nemůžu hnout z místa. Asi jsem se posunula, ale teď prostě netuším, jak dál. Jak navýším vibrace?

Otázka klientky, která ale nijak nezaskočila. Setkávám se s tím velmi často. Snahu o prozření uchopíme pevně a jdeme si za svým. Co bychom pro sebe nakonec neudělali? A je v pořádku, že nějaké snažení skutečně máme.

Jenže ono něco nějak vypadá a ve skutečnosti je. V tomto případě jde paní velkou oklikou k tomu, k čemu se lze dostat nejen podstatně snadněji, ale hlavně opravdu efektivně. Jsme navíc v ohrožení, že při tak urputné snaze, převezmeme osvícení a vidění světa a někoho jiného, byť s námi vůbec souznít nemusí.

Hledáme cesty, přitom je máme přímo před očima. Stačí jediné, zaměřit pozornost místo vně, dovnitř. Tam jsou naše cesty, protože jsou podpořeny naší moudrostí. Jsou tam odpovědi, protože jsme je stihli posbírat v dávné i nedávné minulosti. Tam je všechno vědění, které je nepřenosné. Nikdo kromě nás ho proto nemůže odhalit.

Osvícený člověk je ten, který pochopil. Ví, kam se dívat, už nikdy nikam pohled nestočí. Nesleduje stupnici svého probuzení, protože stačí, že probuzený je. Světlo v auře se rozzáří a už nikdy nepohasne. Cesta zpět je nadobro uzavřená, sleduje jen tu, kterou má před sebou.

Osvícený člověk zná své démony a stíny, neodmítá je, jsou nakonec jeho. Hovoří s nimi a má je za kamarády. Dost často totiž otevírají důležitá témata a všechna ta, která ještě ke zpracování jsou. Vnímá je jako důležité, protože vytvářejí dokonalou rovnováhu. Stíny nikoho neničí ani neovládají, pokud to sám nedovolí. Máme nad nimi moc, ale stejně ji máme nad svým osvícením.

Jsem pány našeho bytí, a kdo tohle pochopí, stane se naprosto svobodnou bytostí. Tuto svobodu nelze nikdy vzít, ničím a nikým. My ji můžeme jen dobrovolně odevzdat. Pokud tak učiníme, nemůžeme si ani na nikoho stěžovat.

Najít sebe sama složité není. Stačí se jen pozorovat a pracovat se vším, co víme, že nám brání v rozletu, co nás ničí a s čím nechceme nic mít. Dost často stačí tak jednoduchá věc, jako je změnit úhel pohledu. Snažit se pochopit člověka, kterého máme před sebou. Nebo se ptát, co nám má daná situace říci. Nic, vůbec nic se neděje náhodně. Náhody skutečně neexistují.

Pochopení bytí znamená, že víme, jak vypadá bezpodmínečná láska. Najdeme Zdroj a víme, že tam je ochrana a pomoc. Vždy tam je a nikdy nás nenechá na holičkách. Stačí se k němu jen s důvěrou a vírou obrátit. Najednou jsme schopni zažívat to, čemu říkáme zázrak.

Vidíme život složitě, ale tak to vůbec není. Systém nás naučil sledovat cestičky, které hezky vypadají, ale nikam nevedou. I když tuhle lest odhalíme, stejně jsme schopni po nich dokola kráčet. Vracíme se pak složitě na začátek, nebo jdeme chvíli bahnem, aby nám mohla být nabídnuta další hezká cestička.

Když přestaneme sledovat nástrahy, když se začneme dívat směrem dovnitř, pak na nebe, máme vyhráno. Všechna ostatní učení už nejsou potřeba. V tu chvíli se objeví cesta, a i když vede jinudy, než je nám předkládáno, nikde nekončí. Není složitá ani trnitá, stačí se jen naučit po ní chodit. Je tam navíc stále připravená ruka k pomoci.

S láskou Naďa