KDY KONEČNĚ PŘEJDEME?

Naštvaný národ, téma dnešních dní. Hádáme se, napadáme, vyhrožujeme, jsme vzteky bez sebe, když vidíme zcela opačný názor. Všudypřítomné emoce nelze přehlédnout. Atmosféra houstne tak, že by se dala krájet.

Jsme v době, která je jedinečná. Má mnoho aspektů, které neznáme a cítíme, že jdeme do časů, které jsou v závoji neproniknutelné mlhy. Nikdo netuší, na co nebo na koho narazí, co se před ním objeví. Jsme ale neustále připraveni reagovat, tak přece musíme vědět.

Procházíme prvotní fází, jejímž cílem je nás naučit dvěma důležitým věcem, bez kterých se nepohneme dopředu. Tou první je spoléhat se jen a jen na sebe, tou druhou přijímat okolní dění s klidem a láskou. Můžeme vyslovit jasné NE, ale stále platí, že s láskou.

Za takovým NE si umíme stát, je naše, víme, proč ho vyslovujeme. Nemusíme ho složitě vysvětlovat, jen ho prostě sdělit. Takové NE je součástí sebelásky, a proto není arogantní ani vzteklé. Je vysloveno se vší úctou k tomu, kdo ho nechápe, kdo ho odmítá. Vychází ze srdce a vyvažuje prostor do té nejdokonalejší harmonie. Je jednoduše na stejné úrovni jako ANO.

Zloba a vztek teď ničemu nepomohou, jen rozvíří, a tedy prodlouží dění. Prát se za pravdu je zbytečné, protože ji známe. Zanecháme ji jednoduše v prostoru, podpoříme kolektivní vědomí a jdeme dál. Následně se rozlije všude kolem a postupně nakazí další.

Pokud mě tedy kdokoli nazve čímkoli, protože říkám NE, vím, že to nevypovídá nic o mě, ale jen o tom, kdo to říká. Tak prosté to je. Dokonce není ani mým úkolem, abych chápala, proč ten někdo soudí tak, jak soudí. Život jde dál, je tady a teď a také tam vpředu.

Revoluce, kterou jsme prošli, je také velmi výjimečná. Neřídí ji lidé, nezáleží na tom, jak se k ní stavíme, co si o ní myslíme. Prostě proběhla v područí sil, které můžeme jen tušit, když je nevnímáme a nerozumíme jim. Kdo ale tuší a rozumí, toho nepřekvapuje.

Sice chceme do nových časů, mnoho z nás se na ně těší, ale zároveň se odmítá pustit starých programů. Doporučením pro tuto zásadní dobu je, pracujme s tím. Nová doba vyžaduje nové myšlení. Pokud do ní vejdeme s tím, co je nám vlastní a co známe, ani nepoznáme, že jsme se v ní dávno ocitli.

Boj na pozadí, tedy spíš snahy o něj, nechme za sebou, netýká se nás. Má za úkol strhnout ty, kteří věří, že jím něco zmůžou. Také přesvědčit, že kdosi vyhrává. Kulisy se sice rozpadají, ale svůj účel stále ještě pro někoho plní. Zkusme si představit ten šok, zděšení a smutek, až úplně spadnou.

Je potřeba se dívat kolem sebe. Obklopuje nás fantastický svět, který teď budeme přetvářet a měnit. Máme podporu a vedení, máme vlastně všechno. Cesta do lepšího světa není nikde za rohem, ani neprojdeme žádnou branou. Vešli jsme, jsme uvnitř. Zdroj se usmívá a čeká, kdo to konečně zjistí.

Co víc, je plně funkční. Jen prostě jinak, než jsme zvyklí. Kdo uvidí a pochopí, bude také vědět, jak se v něm pohybovat. Budeme sice vědět všichni, brzy, jenže ne všichni se s tím vším novým ztotožní. Podstatné a důležité je, že tady prostě je. Abychom se na něj konečně naladili, postačí, když necháme boje a sváry za sebou a budeme se dívat jiným směrem. Tím správným směrem.

S láskou Naďa