MÁM STRACH

Udržet si pozitivní myšlení v těchto dnech, není nejjednodušší. Především ale pro ty, kteří se svým strachem dosud nepracovali, nebo jen velmi málo. Sotva jsme se zbavili strachu jednoho, jsme hozeni do strachu dalšího, ještě většího.

Je asi trochu zbytečné polemizovat o tom, co se skutečně děje. Jenže pravdou je, že nic se neděje náhodou a opravdu vše je řízeno vyšší silou. I když se potýkáme s příkazy mocných, jejich rozhodnutími, nejedná se o nic, co by přicházelo jen tak. Vše má jednoduše vždy nějaký důvod.

Jsme ve zvláštní, troufám si říct zajímavé době, která nám ukazuje nejvíce, že ne vše za nás někdo vyřeší. Že se musíme snažit, změnit myšlení především. Za otázkou, zda bude válka, zda budeme mít, co jíst, nebo kdy to všechno skončí, je totiž i dodatek: v televizi říkali, někde napsali. Netuším, jak mám uklidnit někoho, kdo je často i většinu času přilepen k různým zdrojům informací a doufá, že se dozví, co potřebuje vědět. Samozřejmě se právě tohle nedozví.

Přijde mi, že jsme v mnoha případech naprosto nepoučitelní. Až odezní konflikt, stejně se najde další důvod, jak lidi děsit. A lidé se zase vyděsit nechají. Nakonec z hrůzy a emocí plyne sledovanost a čtenost, obojí zase přináší prestiž a peníze z reklam. Jedná se navíc již o naprosto propracovaný systém, psychologicky ošetřený ze všech stran, aby lidé sledovali a četli, co možná nejvíce. Nejlépe právě jen hrůzy. Strach vládne světem, a světe div se, i laik už to ví. Mocní pak jen s úsměvem náš strach bez příliš velké práce využijí. Jak jednoduché.

Samotné Univerzum se nyní postaralo, aby nám pomohlo, co možná nejvíce. Konkrétně měsíc březen bude pro nás přínosem a možností nastartovat vše nejlepší, co v nás je. Planety jsou nám ale nakloněny prakticky po celý rok. Je nám tedy pomoženo, jenže práce, která bude obnášet tohle všechno najít, je zase už jen na nás.

Opět tedy nepřichází spasitel, ale jen na nás hovoří z míst, kde se musíme snažit ho najít. Promlouvá ke každému, každého je dokonce ochoten vzít za ruku a odvést na ta nejkrásnější místa, dokonce je připraven zaléčit vše, co nás trápí a bolí. Stále ale platí, musíme ho najít.

Je nám všem tedy neustále ukazováno, dokonce čím dál intenzivněji, že bez převzetí odpovědnosti sama za sebe, to už nepůjde. Jestli budeme dál čekat na něčí zásah, aby nám bylo dobře, nedočkáme se. Tohle čekání nás může dokonce teď velmi snadno zničit, naše vlastní stíny jsou totiž mnohem rychlejší, než si myslíme.

Asi není potřeba dodávat, že pokud zazáříme, tohle světlo přitáhne světla další. Je úžasné sledovat, jak se temnota uvnitř rozprostírá do ztracena, když jí přestaneme živit. Jedno moudré indiánské přísloví říká: každý v sobě máme dva vlky, dobrého a zlého. Vyhrává ten, kterému dáváme potravu.