PADNE VLÁDA NEBO NÁS ZACHRÁNÍ?

Stále jdeme a stále se posouváme, ruku v ruce s tím, co se kolem nás odehrává. Naštvanost se změnila v boj, strach v odevzdání a víru v to, že nás někdo zachrání. Přichází stále více lidí, kteří přešlapují na místě

Vedou vztahové problémy. Samozřejmě se bojíme o práci. Ale nejvíce se otázky točí kolem toho, kdy už padne vláda, aby nám nemohla dál znepříjemňovat život, nebo zda konečně najde způsob, jak nemoc zastavit, protože jen ona to dokáže. Dva tábory znesvářených lidí. Prohloubila se i míra nenávisti mezi nimi.

Co se vlastně stalo? Proč nejsme jednotní, a proč na sebe navzájem pliveme? I tady se mi dostává celkem rychle odpovědi z obou stran. Buď tedy proto, že těm druhým je úplně jedno, kolik lidí na covid umírá a jsou to tedy naprostí sobci, protože své blaho a podnikání staví nad zdraví ostatních. Druzí zas tvrdí, že za vše mohou ti, kteří věří vládě, co chce všechno a všechny zničit, tím pádem ji podporují a restrikce tak mohou pokračovat.

Jsem zvyklá hledat pravdu vždy uprostřed. Svět totiž není černobílý, hýří mnoha barevnými spektry, která nevidíme. Ta vytváří síla, jež je nad námi a řídí celý proces. Jsme jen jeho součástí.

Myslím, že už bylo vyzkoušeno všechno, čím bychom mohli nemoc zastavit, i to, co by mohlo být za jejím šířením. Zatím bez úspěchu. Přou se dokonce i odborníci, ani oni nejsou jednotní. Možná by trochu pomohlo, kdyby všichni dali hlavy dohromady a snažili se najít společnou řeč. Tedy tu pravdu, která je někde uprostřed.

Covid nás velmi ohrožuje a zabíjí - covid je výmysl mocných. Nejsem zastáncem ani jedné této teorie. Byť mi přijdou velmi zvláštní jeho neustálé mutace. Ale to je na odbornících, aby se s tímto faktem poprali. Já si jen nemyslím, že je potřeba se k smrti bát smrti, nebo zlehčovat jeho závažnost. Mám svoji pravdu z onoho středu.

Byla jsem označena za málo pokornou, ohradila jsem se proti počtu nakažených potažmo zemřelých. Ale statistiky hovoří jasně. Za loňský rok zemřelo přes 130 tisíc lidí. Z toho bezmála 30 tisíc na rakovinu, skoro stejný počet na nemoci srdce. Tak bych mohla pokračovat. Vím velmi dobře, jak umí s člověkem zamávat covid, obrázky a čísla jsou k dispozici neustále, takže to vědí samozřejmě všichni. Nikdo už ale neukazuje, co umí právě třeba rakovina. I zde jsem se setkala s názorem, že tak hrozná není, protože na rozdíl od covidu ji nelze chytit v autobuse. To určitě ne, ona se ohlásí většinou pozdě proto, že nebolí, nijak se neprojevuje. Až když je pořádně rozbujelá. Zajímavé, že tenhle proces málokoho děsí. Když ji totiž objevíte, nepomůže pár léků ani plicní ventilátor. Léčba je drastická, dlouhá, bolestivá, nejistá. Přesto tento fakt stále mnoho z nás neděsí. Mám konkrétně k této nemoci opravdu velkou pokoru. Viděla jsem ty procesy na vlastní oči u lidí, které jsem skutečně milovala, mnoho jich nemoc neustálo. Stalo se tedy, že více jak 100 tisíc lidí upadlo v zapomnění a skoro nikdo tato úmrtí neřeší, nejsou důležitá?

Nečtu už články, snažím se nesledovat žádné dění kolem nemoci. Přesto na mě vyskočil zcela nedávno titulek, který hlásal, že pan Blatný změnil strategii, chce přenechat zodpovědnost lidem. Nevím, zda je pravdivý a nebudu se po pravdě v tomto směru ani pídit. Jedno ale vím.

Jsem si naprosto jistá, že nejsme národ zlých, omezených a nezodpovědných barbarů. Jsem si tedy jistá i tím, že tu zodpovědnost jsme všichni schopni převzít. Jsem si také jistá i tím, že umírat budeme stále. Jedná se o fakt, který nelze změnit. Možná, kdyby nám byla ta zodpovědnost také předána, nebudou zdravotníci na pokraji sil, nebudou se plnit nemocnice takovým tempem. Strach, který se nám snaží kdekdo každý den podsouvat, umí divy. V tom špatném slova smyslu, samozřejmě.

Zapomněli jsme jedno, starat se o sebe. I když začínáme konečně chápat, že je to skutečně hlavně na nás samotných i tak, je stále mnoho těch, kteří čekají. Na zázrak, na záchranu. Přestali se radovat a raději civí smrti do očí a doufají, že si jich nevšimne.

Pokud tedy padne vláda, přijdou jiní. Budou jednat jinak, ve finále vlastně stejně. A i kdyby našla zázračný lék na covid, budeme dále čelit dalším mnoha nemocím. Je tedy jedno, jak právě tohle dopadne. Nám zůstane stejný úkol. Pochopit konečně, že máme tu moc nad svými těly a myslí. Že pokora ke všemu dění kolem nás, je důležitá, nemůžeme vybírat jen něco.

Vše je v souladu s božím řádem. Pokud totiž budeme jednotní hlavně s Vesmírem a budeme ctít jeho pochody, nikdy nás neopustí. Dokonce ani v momentě smrti. Jeho ochrana je daná, a když budeme všímaví, zjistíme, jak k nám právě v těchto dnech i jasně promlouvá. Planety a jejich pohyby kolem nás, dech Země, který se zintenzivnil právě díky těmto pohybům, hovoří prakticky denně. My buď vyslyšíme, nebo ne. Je to na nás, zůstala nám totiž možnost volby, ta je trvalá.