POSELSTVÍ SHORA IV

Jdete si v meditaci klidně přenádherným lesem, který zrovna já tolik můžu. Čekáte zajímavý zvrat? Já ho tedy zrovna nečekala, přesto přišel. Andělé, průvodci tak mají nový vzkaz.

Krásná lesní cesta, lemovaná vysokými a zelenými stromy všech možných druhů, zdánlivě nikam nevedla, nebyl vidět konec. Ale pak se najednou opravdu objevilo něco, co už jsem párkrát viděla. Světlo, silné a hřejivé. Přes tu silnou záři nebylo chvíli vidět vůbec nic, z dohledu zmizely i stromy.

Světlo sláblo, postupně otevřelo zajímavou podívanou. Krásná zahrada, po které se procházeli a kde porůznu pracovali lidé, kolem pobíhala zvířata, všechna možná. Podívaná přesně podle mého gusta. Jak jsem přicházela blíž, zahrada se rozšiřovala, až bylo vidět, že prostor je podstatně větší. Došlo mi, že vidím zemi jako takovou, život na ní.

Objevil se můj anděl a vzal mě za ruku. Provázel mě tím světem. Krásná a čistá krajina, šťastní lidé, přátelští, šťastná zvířata, nádherné zelené rostliny, dokonale čisté potoky, řeky a rybníky. Prostě takový ráj. Takhle to bude brzy vypadat? Anděl se usmál, nic neodpověděl, jen pokrčil rameny. Tak jsme se vydali zase zpět.

Zpátky byla i cesta, místo stromů ji lemovaly davy lidí. Na jedné straně prosvětlené bytosti, kterým pomáhali zářit jejich průvodci. Na straně druhé jen marná snaha těch, o jejichž pomoc nikdo nestál. Pak nastal pohyb. Na obou stranách začala různě problikávat ta známá světla. Občas nějaké zazářilo na straně těch marných a člověk přešel cestu na druhou stranu. Jenže, také na straně zářících lidí docházelo k pohybu. Někteří se vydali do ráje, někteří zhasli a přešli na stranu marných, kde se občas odpojil anděl a prostě pomalu odešel. Od toho, kdo nestál o pomoc. Sledovala jsem nechápavě to záhadné dění.

Anděl mě nechal chvíli dívat se a také divit, stále nic neříkal. Pak mě vzal za ruku a vedl cestou. Zase se objevily stromy, šli jsme konečně znovu lesem. Odvedl mě na louku, kde jsme se posadili. Proběhl velmi zajímavý rozhovor.

Byla mi ukázána budoucnost, dokonalý svět. Takový, jaký si ho právě já představuji. Každý ale máme nějakou představu a vyspělých technologií se určitě nezbavíme, ale nebudou škodit. Ten ráj ale obnáší jisté nastavení lidí, budeme muset objevit to nejlepší v nás. Zároveň se umět o sebe také postarat, nespoléhat na druhé, i když ti jsou připraveni pomoci. Vypočítavost tu ale místo nemá. Co je důležité, do takového ráje opravdu jdeme. Nebude ovšem vpuštěn nikdo, kdo nechce změnu. Andělé jednají a nemají potřebu nikoho přemlouvat. Kdo nechce ani slyšet, bude opuštěn.

I když se zdá, že shora jednají trochu nekompromisně, není tomu tak. Pořád tam někde jsou a pořád čekají na povel. Nikdy nebude pozdě, tedy dokud budeme žít. Jen nepřemlouvají, nechávají nám svobodnou vůli. Můžeme stát na straně smutných a nikdo nám to nebude brát. Můžeme ale stát na straně připravených a bude nám umožněno vstoupit.

Na otázku, proč i mezi světelnými bytostmi se objevují ti, kteří zhasnou a přejdou, přišla naprosto logická odpověď. "Tohle je skutečnost a ta není pro každého, byť se jeví tak krásně, jenže musíme i skutečně krásní být."

Takže rozhodnutí je na nás. Odejít ze systému nejen půjde, budeme dokonce nuceni to všechno, co známe, opustit. Už se nás nikdo nebude ptát: "Převezmete za sebe zodpovědnost?" Vesmír nám splnil přání, připravil dokonalý svět. Teď budeme jen konfrontováni s tím, zda jsme pro tu dokonalost také dokonale dokonalí my všichni.