POSELSTVÍ SHORA VI

Vypadá to, že se dějí věci. Sdělení a vize jsou na denním pořádku. I když v tom všem informačním poli shora není zcela jasno, andělé se občas smilují. Toho hloupého a nechápavého tvora jménem člověk trochu postrčí, nebo mu něco i vysvětlí zcela polopatě.

Cítím nejen v duši, ale doslova v kostech radikální zlom, jen netuším jaký konkrétně. Doba před námi je také nečitelná a nelze ji k ničemu, co známe, přirovnat. Zajímavé časy.

S tím pocitem plným emocí a touhy vědět, přichází další a další otázky. Jenže, nelze chrlit záplavu dotazů. Ti nahoře sice neodmítají, nebrání se odpovědím, ale jdou na vše tak nějak pomalu. Nikam nepospíchají. Vnímám velmi intenzivně měsíc květen, tak jsem se ptala záměrně i na něj. A přišla odpověď.

Stáli jsme s průvodcem na jakési hoře nebo kopci. Pod námi bylo v údolí městečko. Vypadalo malebně, ale bylo tak nějak zranitelně, zasazené mezi kopci. Objevil se malý potůček, který začal stékat po hoře dolů k městečku. Jenže nabíral na síle a za chvíli z něj byla řeka. Přepadla mě trochu panika, hrozilo, že voda městečko zaplaví.

Průvodce mě ale vzal za ruku a odvedl kus dál. Na samotném vrcholu kopce, kde jsme stáli, se objevil dům. Viktoriánský dům, celý bílý, kolem vše hezky upravené. Anglický trávník, pečlivě ostříhané stromky lemovaly cesty. Šli jsme ke vchodu. Při vstupu na mě čekalo překvapení. Dům uvnitř vypadal odporně. Oprýskané zdi, hromady nepořádku na podlahách. Zdi byly pomalované grafity. Na obrázcích byly stvůry, některé s rohy, vypadaly jako pekelné bytosti. Všude také čísla šest. Velmi často se tam objevovala v trojici. Pak jsem spatřila muže, měl na sobě oblek, ale nebylo vidět do tváře. Pouhými pohyby rukou odstraňoval postupně všechny ty malby a nepořádek. Za chvíli před námi svítil zcela čistý, prostorný a prosluněný prostor. Muž vystoupal po schodišti do patra, tam se zastavil a zvedl ruce. Pak se oběma rukama chytil v pase. Vypadal jak bojovník, který právě vyhrál důležitou bitvu. Chvíli tam tak stál a pak schody rychle seběhl. Zastavil vodu, valící se do městečka. Spokojeně se vrátil do domu.

Na otázku, co to mělo znamenat? Jestli přijde nějaký spasitel, přišla jen jednoduchá a strohá odpověď: "Už dávno tu je, zbytek je na vás."

Je o nás velmi dobře postaráno, i když to tak stále nevypadá. Takže připravme se. Květen začíná dávat nejednu odpověď. V průběhu roku budou přicházet další a další.