POSELSTVÍ SHORA

Volby máme konečně za sebou a pár měsíců můžeme upínat pozornost jinam. Díky Bohu. Třeba konečně stočíme zrak tím správným směrem.

Bavilo mě číst komentáře, které oslavovaly na straně jedné, na druhé spílaly, někde dokonce vyzývaly k ukončení života. Vážně jsme stále nic nepochopili? Přijde mi trochu zvláštní, že indicií máme již víc než dost a stejně si myslíme stále to stejné.

Viděl někdy někdo smát se anděla lidem? Opravdu to umí. Jejich smích je ale hezký, ničím nepohoršuje. Ti nahoře neponižují, nevysmívají se, jen se prostě smějí, když uděláme chybu a hledáme viníky. Smějí se, když pošlou vzkaz, dokonce spoustu vzkazů a stejně k ničemu. To je na nich úžasné. Člověka totiž takové jednání dohání k nepříčetnosti, vzteku a zlobě. A anděl? Usmívá se a září u toho ještě více než obvykle.

Má to jednoduché vysvětlení. Udělali svoji práci, mohou na ni být dokonce pyšní. Ví velmi dobře, že splnili vše, co se od nich očekává. Člověk si ale často ani nevšimne té spousty práce. Přesto se na lidi nezlobí. Vychází jen z toho, že mají splněno a vůbec neřeší, kdo je ocení. Nikomu nic nevnucují. Mají ovšem velkou radost z toho, když je někdo začne skutečně vnímat a dokonce poděkuje.

Rádi dál radí, ukazují cestu, rádi dají dokonce nahlédnout do budoucnosti. Tady ale jen tam, kam vidět máme. Musíme se totiž také trochu snažit sami. Vůbec mě tedy nepřekvapilo, když se začali smát mojí otázce: Jsou tyto volby v pořádku, nebo se máme připravit na krušné časy?

Neptala jsem proto, že bych byla nepoučitelná a doufala, že politik mi změní život, jakýkoli politik. Jen jsem chtěla jejich prostřednictvím něco vzkázat lidem. Takže vzkaz mám. Jsou jím široké úsměvy a zvonivý zvuk.

Zkusila jsem to tedy jinak a položila zcela jinou otázku: jaký úkol teď máme my? Z toho shluku smějících se krásných bytostí mě odvedl stranou ten můj. Posadili jsme se, objal mě kolem ramen a rozpovídal se.

"Naše práce sice neskončila, budeme tu stále, ale v tomto případě už nemáme, co víc poradit. S přechodem do nové země a doby si musíte poradit sami. Možná tuto dobu budete nazývat složitou, ale jen proto, že budete poznávat zcela nové věci. To všechno přece budete i žít, musíte je poznat. Nevytvoří ji nikdo jiný, než vy sami. Jestli budete spoléhat, že vás někdo jen tak převeze někam jinam, čeká vás zklamání. Každou změnu, i tu nejmenší uvidíte na vlastní oči a je na vás, jak na ni zareagujete. Chystáme se vám ukázat zcela jasně, že zpátky jít nemůžete. Jen setrvat na starém místě, ale pak vám ostatní utečou a vy tam zůstanete sami. Máte prostě na výběr. Půjdete dopředu a můžete si pomáhat, nebo zůstanete stát a nejspíš vám pak nikdo nepomůže. Tedy vlastně ano, pomohou vám stát vaši politici." Při poslední větě se rozesmál tím zvonivým smíchem. Smáli jsme se spolu.

Občas, při reakcích na naši politickou scénu a společnost jako takovou, mi moc do smíchu není. Je mi všech, kdo stále nepochopili podstatu, trochu líto. Ale třeba se konečně vzpamatují a každý si konečně toho svého anděla, průvodce najde. Já to mohu jen doporučit.