ZMĚNOU K LEPŠÍMU

Cítit lásku je složité. Nejde přece milovat někoho, kdo ubližuje, dělá přesný opak toho, co chceme, nejedná podle pravidel. Někdo takový si nezaslouží být milován a už vůbec ne, abychom mu věnovali byť jen pozornost. Naše programy získané generacemi před námi žijí svým životem. Jsou tak hluboce zakořeněné, že vůbec netušíme, jak nás ovlivňují a jak se podepisují na našem bytí.

Žijeme v systému, který se tvářil a tváří, že za nás všechno vyřeší. Stačí si nakonec zvolit pár zástupců, kteří budou pracovat pro nás přesně tak, jak se od nich očekává. Na otázku, proč si tohle pořád myslíme, dostávám skoro shodnou odpověď ze všech stran - bez politiků to prostě nejde, politika tu bude vždycky.

Přitom přesně tyto dvě okolnosti nás nejvíce brzdí na cestě dopředu. Namísto toho, abychom je konečně zpracovali a něco s nimi dělali, nehodláme se jich vůbec vzdát. Divíme se pak, že nic nepostupuje, nebo jde hodně pomalu, nechápeme, jak je možné, že se cyklíme ve stejném prostředí, i když v něm dávno být nechceme.

Úplně se oprostit od toho, co známe, je naprostou nezbytností. Jsme na cestě a skládáme důležitou zkoušku. Buď pochopíme a zkoušku složíme, nebo ne. Naší nevýhodou je, že nás nikdo neupozorní, zda máme hotovo a splnili jsme, co se po nás žádalo. Budeme to muset odhalit sami.

Další nevýhodou je, že do našeho rozhodování nikdo zasahovat nebude. Jsme naprosto volné a svobodné bytosti, což je nám teď neuvěřitelně často ukazováno. Zapomněli jsme, ale připomínáni budeme stále dokola. Tak často a tak intenzivně, dokud nepochopíme, nebo se dobrovolně nevzdáme.

Je skutečně asi těžké milovat psychopaty, kterým zachutnala moc a peníze. Jenže právě tenhle čistý cit je dokáže porazit nejrychleji, proti tomu nemají žádnou zbraň ani jiný druh obrany, nejde ho nijak zlomit. Je možná i těžké si připustit, že můžeme budovat nový svět zcela sami, bez vedení kohokoli. Můžeme mít zástupce, ale už ne tak, jak je známe. Obě tyto možnosti se nám právě nabízejí a je na nás, jestli je uchopíme teď hned, nebo budeme dál dlouhé týdny doufat, že se promění samo stávající.

Samotný zdroj nám nyní sice s láskou, ale jasně křičí do tváře, že je nezbytné opustit staré chápání a myšlení. Zároveň nám umožní přijmout nebo odmítnout. Nemá problém ani s jedním rozhodnutím, miluje nás stále stejně a nikdy milovat nepřestane.

Nemusíme složitě nikoho přesvědčovat, co se po nás chce, je jasně dané. Ti, co pochopili, budou sice zkoušeni dál, ale jen z toho, zda si umí udržet své nastavení a nenechají se strhnout zpět. Starý svět je sice před definitivním zhroucením, ale pár svých zastánců, kteří torza pevně podpírají, stále má. Ty trosky nyní budou držet o to více, pevněji, a také o to více přesvědčovat ostatní, aby přišli na pomoc.

Přenechejme jim tu práci, nás se netýká. Máme zcela jiné úkoly. Pokud se budeme držet pravidla, že čím více lásky jsme schopni dát, tím více lidí ovlivní, tak o to rychleji se stanou trosky neudržitelnými a nakonec je pustí i ten poslední podpůrce. Dívejme se jen dopředu, to všechno vzadu už není důležité.

S láskou Naďa